Onemocněli jste? Pokud ano, a jsem přesvědčen o tom, že aspoň někdy určitě ano, pak jste zřejmě zašli do lékárny, abyste si tam pořídili nějakou tu medicínu, určenou právě k tomu, aby vám pomohla od daného problému. A pokud to bylo závažnější, zamířili jsme ještě před lékárnou do ordinace příslušného lékaře, a nakonec možná dokonce doputovali až do nemocnice. A to všechno proto, aby vám zase co nejdřív bylo líp.

Jenže váš stav se určitě nezlepšil jenom proto, že jste poctili lékárnu nebo doktory svojí návštěvou. Zlepšilo se to až poté, co jste dostali nějaký ten léčivý přípravek, který zapůsobil tak, jak to bylo žádoucí.

A tak se to vlastně děje dnes a denně. Každou chvíli u nás někdo onemocní a hledá zdravotnickou pomoc. A také ji vesměs nalézá. A vlastně nám na tom většinou nepřipadá nic zvláštní. Tak to přece má fungovat.

Ale díky komu to takto funguje? Jistě, díky lékařům, zdravotním sestrám a lékárníkům. Ovšem určitě nejen díky nim. Ani tito by nám nebyli k ničemu, kdyby tu nebyli i výrobci a distributoři léčiv. Protože než nám někdo nabídne ty správné léky, které nám budou ku prospěchu, než nás někdo začne léčit a také nás vyléčí, musí být čím tak učinit. Někdo musí ty pravé preparáty vymyslet, někdo je musí vyrobit, náležitě otestovat, nechat schválit a potom nám je dát k dispozici.

A jestli si myslíte, že je to něco jednoduchého, nemyslete si to. Tak tomu není. U léků a zdravotnických potřeb je na nejvyšší kvalitu kladen důraz, tady se nesmí nic nechat náhodě nebo podcenit. Jinak by mohlo být zle. A proto tu pracují jenom ti nejlepší z nejlepších. Aby bylo jisté, že potřebujeme-li pomoc, dostaneme ji takovou, jaká je nám třeba. Aby to nedopadlo třeba jako ve scénce s Vlastou Burianem: „My moderní lékaři, my máme ten autogén, no a to víte, to se to takhle vobjede všecko a to je hned vyoperovaný.“